TOP STORIES
Unesené češky jsou zpátky doma.
Náš odhad kdo byl útočníkem:
Neuvěřitelné nesmysly a spekulace jsou nyní slyšet od redaktorek ČT 24 a zejména tzv. bezpečnostních poradců, sedících v Česku na svém zadku a meditujících kdo může za to , že češky jsou doma.
Za osvobození češek "může" jenom jedna organizace a to je islámská
humanitární organizace IHH İnsan Hak ve Hürriyetleri İnsani Yardım Vakfı. Ne tajné služby, ne čeští diplomaté a ne výkupné !!!!!
IHH Flicker
Každý čtenář a trochu více inteligentní než redaktoři českých mainstreamových médií si dovedou spočítat, že obě dívky museli být z Pakistánu odvezeny minimálně před 14 dny. Což znamená, že IHH musela tyto dívky převzít již někdy před 14.březnem 2015. My se rozhodně přikláníme k tomu, že dívky byly předány únosci komukoliv min. před tímto datem.
Dalším nesmyslem, který jsme si ověřili u pakistánského novináře Dauda Khattaka, který úzce s IHH spolupracuje, jsou spekulace ČT 24 o zapojení tajných služeb do celé akce. IHH rozhodně s tajnými službami Pakistánu, Turecka a dalším zeměmi, tedy samozřejmě i s českými , nespolupracuje.
Celá činnost IHH je postavena na čistě humanitárních kontaktech. Pokud jde o kontakty s teroristickými organizacemi, pak jde právě o kontakty osobní, postavené na islámských tradicích.
Dvě 27leté Češky - Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, které byly uneseny 13. března 2013 v Pákistánu, jsou na svobodě. Informovala o tom v sobotu ČT24 s odvoláním na turecká média. Turecká zpravodajská agentura Anadolu uvedla, že již v pátek překročily turecké hranice
Premiér Bohuslav Sobotka v sobotu pro ČT uvedl, že se obě Češky vrátily do vlasti, a že je rád, že to může potvrdit."Dovoluji si i jménem rodin požádat média o respektování jejich soukromí a sám za sebe oběma děvčatům přeji pokud možno rychlé zotavení a návrat do běžného klidného života,"
Do turecké provincie Van se dostaly v pátek večer po dvouměsíčním intenzívním jednání, uvedl představitel charity IHH Izzet Sahin.
Sahin uvedl, že se na charitu před dvěma měsíci obrátily rodiny poté, co vyčerpaly všechny ostatní možnosti: „Použili jsme veškeré nástroje, co jsme měli k dispozici, abychom je dostali zpátky. Bezpečně jsme je předali rodinám.“ Jak se je podařilo dostat na svobodu, neuvedl.
Mluvčí ministerstva zahraničí Michaela Lagronová řekla, že česká diplomacie zná cestu a způsob, jakým se unesené Češky dostaly domů, nechce ho ale zatím komentovat. Podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který poděkoval IHH, dívky překročily irácko-turecké hranice.
.
„Anatolie a Hana byly zajaté dva roky, což pro ně bylo velmi těžké,“ uvedl Sahin.
Humpálová řekla po propuštění, jak zlé bylo zajetí: „Bylo to velmi těžké. Poprvé jsme viděly zbraně a ozbrojené muže. Stále nevíme, kdo nás unesl. Ze zbraní se střílelo a explodovaly bomby. Myslely jsme na své rodiny a udržovaly naživu naději, že v jeden den budeme zachráněny.“
Antonie Chrástecká a Hana Humpálová byly uneseny u Taftanu v pákistánské provincii Balúčistán krátce poté, co překročily íránsko-pákistánskou hranici. Mířily do Kvéty. Cestovaly do Indie.
rok 2013
27.3.2015 v Turecku u IHH
Podle našeho zdroje v Pakistánu , mohly být dívky bezpečně přepraveny pouze po této trase , znázorněné na naší mapě. Bezpečně proto, že o předání dívek od únosců musely vědět pakistánské a iránské tajné služby a policie, obou zemí.
Jinak by IHH riskovala v budoucnu při dalším jednání o rukojmích velké problémy právě ze strany těchto tajných služeb a policie. Což, ale neznamená, že se tyto tajné služby podílí na vyjednávání o propuštění.
Z důvodu převozu unesených dívek, pak celá trasa musela trvat min. 5 dní, protože po celou dobu byl převoz kontrolován a hlídán jak policii tak armádou.
Místo předání dívek ze strany iránských členů IHH, tureckým členům IHH
Místo předání dívek ze strany pakistánských členů IHH
3 684 km
Islam - Kauzy
Tým IHH , který se zasloužil o osvobození českých dívek.
Izzet Sahin
Zachránce dvou českých dívek a představitel islamské mezinárodní humanitární nadace IHH
Antonie Chrástecká
Hana Humpálová
Video natočené před rokem , ještě v době kdy byly dívky u únosců.
..29.3.2015
Naprosto nechutný komentář k osvobození dvou českých dívek, zveřejnil na svém facebookovém profilu poslanec Evropského parlamentu za KDU ČSL Tomáš Zdechovský.
Z Ministryni sociálních věcí ČR Michaelou Marksovou vede již několik měsíců "válku" o to jak ministryně řídí své ministerstvo a zejména pokud se týká kauzy Michálková. Zde opět využívá jiné vyjádření ministryně k její kritice, která , ale zároveň uráží a znevažuje psychický stav obou dívek, které prožily dva roky věznění u teroristů, kteřé popravují rukojmí a nyní jsou v těžkém post-traumatickém stavu.
Posttraumatická stresová porucha (PTSP či PTSD, z angl. Posttraumatic Stress Disorder), někdy též posttraumatický stresový syndrom (PTSS), jinak také nazývána jako reakce na závažný stres , vzniká jako reakce na traumatickouudálost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům a situacím, ve kterých k události došlo. Podle DSM-IV je PTSD definován jako duševní porucha, která vzniká po náhlých, život či osobní integritu ohrožujících událostech. Otřesnou událost může zažít přímo pacient sám nebo jeho blízký člověk (příbuzní či přátelé), eventuálně může být přítomen pouze jako svědek. V současné době nahlížíme na PTSD zjednodušeně řečeno jako na stav, kdy selže začlenění traumatického zážitku mezi ostatní každodenní zkušenosti.
Porucha se často projevuje poruchami spánku, soustředění nebo úlekovými reakcemi. Současně s PTSD se může vyskytovat i deprese, generalizovaná úzkostná porucha, OCD,agorafobie, depersonalizace nebo různé závislosti. Rozlišuje se akutní reakce na stres (příznaky trvají méně než 3 měsíce) a chronická PTSD (příznaky trvání déle než 3 měsíce).
Ke vzniku posttraumatické stresové poruchy může dojít následkem situací ohrožujících postiženého nebo jeho blízké (např. válka, povodně, požár, těžký úraz, autonehoda, týrání, znásilnění, únos, život ohrožující choroba) nebo v důsledku změn v mezilidských vztazích a sociálních rolích (ztráta zaměstnání, nevěra partnera, rozvod)
Psychologický koncept: Stockholmský syndrom.
Stockholmský syndrom je pojmenován po loupežném přepadení Kreditbanken v Norrmalmstorg, ve Stockholmu ve Švédsku, v níž byly zaměstnanci banky vzati jako rukojmí od 23. srpna do 28. srpna 1973. V tomto případě, oběti staly se citově oddaný (svázaný) s jejich únosci, a dokonce bránil svých únosců poté, co byly po šesti dnech vysvobozeni.
V psychologii, Stockholm syndrom je zdánlivě paradoxní psychologický jev, ve kterém rukojmí začnou mít soucit, náklonnost a obecně pozitivní pocity vůči svým věznitelé, někdy až tak že je budou bránit. Tyto pocity jsou obecně považovány za iracionální s ohledem na nebezpečí nebo riziko, kterému je obětí, vystavena.
Tyto pocity pramení z omylu, že tím že únosci jejich nezabili, že jejich netýral, netrap a jinak špatně s nimi nezacházejí, že to je důkaz že jsou laskavý, milosrdný a dobrý.
Psychologická trauma která oběť utrpí při únosu jí znemožní racionální uvažování. Oběť si neuvědomuje že jen pokud jsou na živu mají pro únosce hodnotu, a že je to v zájmu samého únosce aby zůstali naživu, že trýznění, týrání a bití rukojmí vytvoří nebezpečí pro únosce že rukojmí se mu postaví na odpor a nebo ho přemohou nebo jejich bude muset zabít.
Oběti držena v zajetí krátký čas nejsou jediní, u kterých se vyvinou pozitivní pocity pro pachatele zločinů. Shawn Hornbeck, chlapec Missouri byl unesen v roce 2002 a držen v zajetí více než čtyři roky zaměstnancům pizzerie Michaelem Devlin. Dokonce 10 měsíců po únosu byl sám na policii ohlásit krádež svého bičíky a sebe uvedl jako Shawn Devlin. V rozhovoru vysílaném na americké CBS rok poté, co byl Shawn Horbeck vysvobozen, reportér poznamenal, že chlapci rodiče požádali, aby se Shawna neptali proč čtyři roky nikomu nic neřekl.
Ale případ Natascha Kampusch je ještě hroznější. Rakouské dívka bylo uneseno ve věku 10 let a drženy osm let ve sklepě bez oken únoscům Wolfgangem Priklopilem. Natasha konečně utekla v srpnu 2006. Ale pak když slyšela že její únosce skočil pod vlak několik hodin poté, co utekla, tak se pustila do pláče. "Jediné, co mohu říct je, že kousek po kousku, je mi ho líto," řekla Kampusch v roce 2007 v dokumentárním filmu k příležitosti jejího prvního roku svobody, tam nazvala Priklopila "chudáček a ubohá dušička, ztracená a zbloudilá".
PTSP Posttraumatic Stress Disordre
Zde jsme měli veřejně dostupné video z Youtube. Dnes už se za něj musí platit. Tak,že business !
