S uprchlíky přišly do Německa tisíce bojovníku Tálibánu, varují úředníci

Do Německa možná během posledních dvou let s přílivem uprchlíků vstoupily i tisícovky někdejších bojovníků afghánského fundamentalistického hnutí Tálibán. Informuje o tom ve svém čerstvém vydání německý zpravodajský magazín Der Spiegel.

Do Německa v poslední době přišlo více než milión migrantů. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) v této souvislosti informoval bezpečnostní úřady, že tisícovky z nich se během azylového řízení identifikovaly jako bývalí podporovatelé nebo dokonce bojovníci Tálibánu. Nejméně 70 Afghánců vyšetřuje německá generální prokuratura, i když není jasné, zda jsou všichni z nich podezřelí z aktivního členství v Tálibánu. Šest z těchto mužů je nyní ve vyšetřovací vazbě a příští týden má několik dalších předstoupit před soud. BAMF ani spolková prokuratura zatím informace Spiegelu nekomentovaly.

Vláda kancléřky Angely Merkelové, která je kritizována za vpuštění příliš velkého množství migrantů do Německa - zejména po několika loňských teroristických útocích, aktivně deportuje skupiny neúspěšných afghánských žadatelů o azyl.

Merkelová, která se bude ve spolkových volbách 24. září znovu ucházet o nejvyšší vládní post, tento měsíc deportace Afghánců obhajovala s tím, že všechny ostatní země Evropské unie činí totéž. Podle Merkelové status uprchlíka v Německu získá zhruba 55 procent Afghánců.

Kdo je :

Tálibán

Tálibán (persky a paštunsky studenti) je radikální islámské fundamentalistické hnutí působící v Afghánistánu a v hraničních oblastech sousedního Pákistánu. Má blízko k teroristické síti al-Káida. Od poloviny devadesátých let hnutí vládlo v Afghánistánu, a to až do roku 2001, kdy bylo svrženo Američany.

Porazit se je ale nepodařilo a válka s ním stále trvá, je už delší než válka ve Vietnamu. V posledních letech jeho aktivita vzrůstá, působí na většině území Afghánistánu.

U zrodu Tálibánu stálo na počátku devadesátých let málo známé studentské hnutí v Kandaháru, ve kterém kromě paštunských studentů působili i jejich učitelé z náboženských škol. Právě tuto skupinu začal podporovat Pákistán, aby neztratil vliv v Afghánistánu.Po stažení sovětských vojsk v roce 1988 se Afghánistán propadl do chaosu. Mudžáhidové (islámští bojovníci v džijádu, tedy svaté válce) se nejprve obrátili proti komunistické Nadžíbuláhově vládě. Když ji v roce 1992 svrhli, pustily se jednotlivé skupiny do krvavých vzájemných bojů.Pákistánská tajná služba ISI, která po celá osmdesátá léta podporovala mudžáhidy, nechtěla v zemi ztratit vliv a vsadila na Tálibán, protože Paštuni jsou v Afghánistánu nejpočetnější a značné množství jich žije i v kmeny ovládaných oblastech pákistánské Severozápadní hraniční provincie.

Tálibán dnes jedná

Ve chvíli, kdy Tálibán dost od roku 2009 posílil, nesázel už jen na vojenské akce, ale stal se také reálnou politickou silou, která na obsazených územích ustavila vlastní správu. Tálibán se nejen spojoval s dalšími vzbouřeneckými skupinami, ale nebránil se ani jednání se svým protivníkem. V zahraničí se snažil při hledání podpory ukazovat svou přívětivější tvář, byl však ochoten jednat i s protivníky z koalice, nejčastěji s Brity, ale také s Italy. Většinou se snažil dohodnout nějakou formu vzájemného neútočení, ale také možnost se před koaliční ofenzivou

stáhnout výměnou za volný odchod.Zpočátku kábulská vláda jednání kritizovala, po roce 2008 však i afghánský prezident Hámid Karzáí jednal s umírněnými zástupci Tálibánu, neboť si začal uvědomovat, že hnutí je příliš silné a dohoda je lepší než vleklý boj nepřinášející definitivní vítězství.V roce 2009 vysocí představitelé Tálibánu měli několik kanálů pro jednání. Jeden představoval vyslanec OSN pro Afghánistán Kei Eide, který jednal s vysokými představiteli a snažil se ovlivnit i radu hnutí, tzv. kvétskou šúru. Další lidé jednali po celý rok s Karzáím, se kterým separátně jednal i Hekmatjár. Jeden bývalý člen jeho strany Hezbe islámí se v roce 2010 dostal dokonce do vlády.Tálibán změnil postup a jeho nová generace odchovaná v madrásách v Pákistánu na kmenových územích už byla méně nesmiřitelná a radikální a uvědomovala si, že ani jedna strana nemá tak velkou moc, aby mohla vyhrát čistě vojensky.Financování TálibánuI když se většinou zmiňuje, že Tálibán má peníze především z pěstování opia (odhaduje se, že asi 70 a 130 miliónů dolarů ročně), ve skutečnosti má hnutí velmi propracovaný systém získávání peněz z řady zdrojů. Podle statistik OSN na své operace potřebuje zhruba 800 miliónů dolarů ročně. Množství opia vyprodukované v Afghánistánu přitom o padesát procent převyšuje celosvětovou spotřebu.

Další peníze získává nejen z únosů, nemalé částky dostává od dárců z oblasti Perského zálivu i z promyšleného systému daní. Daně se platí z pěstování, zpracování a posílání konopí a máku, ale i z pěstování a prodeje dalších rostlin, jako jsou obilniny, uvedly americké a afghánské úřady.

Vycvičit a vybavit bojovníky Tálibánu navíc není nijak nákladné, používají většinou jen ruční zbraně, hlavně samopaly, raketové granátomety a minomety. Dále pak využívají nastražených náloží. Nemají ani protiletadlové zbraně jako v dobách boje proti Sovětům, natož těžší zbraně. Jejich vojáci však jsou mobilní a levní, měsíčně přijdou na 200 až 500 dolarů plus úplatky pro afghánské úředníky.