Do Kábulu se vrátil válečný řezník Hekmatjár

Do Afghánistánu se vrátil asi nejznámější warlord Gulbulddín Hekmatjár přezdívaný Řezník z Kábulu. Tento vůdce fundamentalistické Islámské strany (Hezbe Islámí) obviňovaný z řady teroristických útoků a válečných zločinů se 20 let ukrýval v zahraničí. Návrat mu umožnila loňská dohoda s afghánskou vládou.

Pomůže dohodě s Tálibánem?

„Nejdůležitější je pro mě skončit tuto válku a zachránit zemi před krizí,“ prohlásil Hekmatjár.

„Ne všichni ve městě o tom byli přesvědčeni,“ glosoval výrok Guardian a připomněl, že Hekmatjárovy jednotky během občanské války v 90. letech pozabíjely víc lidí než kterékoli jiné a porušování lidských práv ze strany samotného Hekmatjára, jehož následovníci měli mučírny i v sousedním Pákistánu, nemá srovnání. Hekmatjárova frakce vedla boj až do nedávné doby a byla považována za druhou nejsilnější hned po Tálibánu. Stála například za pumovým útokem na tržišti v Kábulu v roce 2001.

Dohoda s vládou dává Hekmatjárovi prostor pro rozšíření politického vlivu, někteří dokonce usuzují, že mohl chtít nahradit prezidenta Gháního. Dohoda ale také ukázala, že Kábul i radikální povstalci jsou schopni přistoupit na kompromis, což dává naději na dohodu s Tálibánem. Hekmatjár už tyto „své bratry“ vyzval, aby složili zbraně.

Gulbuddín Hekmatjár, paštunsky ګلبدین حکمتیار‎‎ (* 1947) je vůdce afghánských mudžáhedínů, jeden z klíčových vojenských velitelů během sovětské války v Afghánistánu (1979–1989) a radikální opoziční politik vůči současné afghánské vládě.

Hekmatjár je příslušníkem Paštunů. V 80. letech 20. století byl hlavním představitelem Islámské strany Afghánistánu (Hezbe Islámí). Během sovětské války byl Sověty i Američany vnímán jako důležitý vojenský velitel. V následující afghánské občanské válce po roce 1989, která po odchodu sovětských armád navazovala na sovětskou válku v Afghánistánu, ovládal početně i mocensky nejvýznamnější skupinu mudžahedínů.[1] Jako hlavní protivník mu zůstal komunistický prezident Muhammad Nadžíbulláh.

Od počátku 90. let 20. století byl Hekmatjár z mnoha stran kritizován za bezohledné vedení bojů a bezohledné zabíjení civilistů. Podle svých afghánských oponentů věnoval více času zabíjení jiných mudžahedínů než zabíjení Sovětů. Už začátkem 90. let 20. století proto ztratil podporu místního obyvatelstva. Důvěru ztratil i u zahraničních spojenců. Sousední pákistánská vláda, která chtěla v oblasti posílit klid a zároveň zesílit svůj vliv, s Hekmatjárem postupně přestala jednat. Bylo jen ironií dalších událostí, že tehdy Pákistán začal místo Hekmatjára podporovat mladé nábožensko-politické hnutí Tálibán.[2][3]

V samotném Afghánistánu Hekmatjár ještě na chvíli svou pozici udržel. Byl předsedou vlády v Afghánistánu během let 1993–1994 a znovu krátce v roce 1996. V současnosti je tento jeden z nejvíce kontroverzních vůdců mudžahedínů Spojenými státy hledán pro údajnou účast na teroristických akcích Al-Káidy a Tálibánu. Nové afghánské vládě však nabídl příměří

Čtvrteční příjezd jeho konvoje provázela mimořádná bezpečnostní opatření, nad konvojem neustále kroužily čtyři armádní helikoptéry.

„Procesí vypadalo spíš jako přehlídka milice s granátomety a kulomety na kapotách pickupů,“ vylíčil scénu britský deník The Guardian.

Konvoj zamířil rovnou k prezidentskému paláci, kde Hekmatjára přijal afghánský prezident Ašraf Ghání.