Kdo je nový president Francie?

Emmanuel Jean-Michel Frédéric Macron (* 21. prosince 1977 Amiens) je francouzský politik, bývalý investiční bankéř. Od srpna 2014 zastával funkci ministra hospodářství, na kterou po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017, ve které ve druhém kole 7. května 2017 porazil Marine Le Penovou se ziskem přibližně 65 % hlasů a stal se tak zvoleným prezidentem Francie. Úřadu by se měl ujmout 14. května 2017.

Původ, studium a povolání

Emmanuel Macron se narodil do levicově zaměřené rodiny lékaře a vysokoškolského profesora neurologie Jean-Michela Macrona a jeho manželky Françoise rozené Noguèsové, která pracuje jako posudková lékařka pro úřadovnu sociálního pojištění. Studoval na prestižních školách, je absolventem École Nationale d'Administration (ENA). V letech 1999 až 2001 byl asistentem francouzského filozofa Paula Ricoeura.[1]

V letech 2004 až 2008 pracoval jako ředitel na francouzském ministerstvu financí. Tehdy se také stal členem Socialistické strany. Později se ale této politické příslušnosti vzdal a začal pracovat jako investiční bankéř v soukromém bankovním domě Banque Rothschild & Cie. V závěru svého působení pro tuto banku sjednal v roce 2012 významnou dohodu mezi švýcarskou společností Nestlé a americkým farmaceutickým koncernem Pfizer, za což byl odměněn částkou několika milionů eur.[1] Jednalo se o prodej výroby dětské výživy firmě Nestlé, která za tuto transakci zaplatila 11,9 miliardy dolarů.

Rodina a přátelé

Macronovou manželkou je od roku 2007 Brigitte Macronová, rozená Trogneuxová, pocházející z rodiny výrobců čokolády v Amiensu. Je jeho bývalou učitelkou francouzštiny a latiny a byla také vedoucí školního divadla, ve kterém Macron hrál. Je o 24 let starší než on. Seznámili se na jezuitském gymnáziu La Providence v Amiensu, kde Macron studoval a bylo mu tehdy 15 let. Dcera Macronovy manželky Laurence byla jeho spolužačkou.[2][3] Kvůli vzniklé situaci pak Macron odešel na přání svých rodičů do Paříže, kde se zapsal na poslední rok gymnázia na Lyceu Jindřicha IV. a následně složil s výborným prospěchem maturitní zkoušky (baccalauréat).[4][5] Pár však zůstal zprvu tajně, později otevřeně spolu.[6]

Brigitte Macronová má tři děti ze svého předchozího manželství s bankéřem Andrém Louisem Auzièrem a sedm vnoučat. Její děti jsou Sébastien (* 1975), Laurence (* 1977) a (dcera) Tiphaine (* 1984). S Auzièrem se rozvedla v roce 2006.[7] Při svatbě Emmanuela a Brigitte Macronových byl jedním ze svědků velkopodnikatel (majitel nákupních center) Henry Hermand (1924-2016), který byl po dlouhá léta Macronovým rádcem. Hermand také Macronovi půjčil 550 000 eur na koupi bytu v Paříži.[8]

Politické funkce a kandidatura na prezidenta Francie[editovat

Od srpna 2014 zastával funkci francouzského ministra hospodářství. Na tuto funkci po dvou letech, v srpnu 2016, rezignoval, aby se mohl věnovat své kampani pro volbu francouzského prezidenta v roce 2017.[9] V lednu 2017, před startem ostré části kampaně, byl označován za „černého koně“ voleb a v průzkumech si držel třetí místo za pravicovou političkou Marine Le Penovou a konzervativním Françoisem Fillonem.[10]

V prvním kole prezidentských voleb, které se konalo 23. dubna 2017, však získal 24,01 % hlasů,[11] nejvíce ze všech kandidátů, a postoupil do druhého kola.[12]

Názory a záměry

Macron vstoupil do kampaně k prezidentským volbám 2017 jako kandidát nezávislý na jakékoliv politické straně, vede však nové politické hnutí En Marche!, které se řídí heslem En marche, la France! („Francie, na pochod!“). Jeho politické postoje jsou středové a sociálně-liberální.[13]

Macron podpořil politiku „otevřených dveří“ pro imigranty a uprchlíky, kterou v Německu prováděla hlavně ve druhé polovině roku 2015 a ještě v roce 2016 kancléřka Angela Merkelová.[14] Podle Macrona by Francie mohla přijmout více migrantů než doposud a měla by aktivně podporovat jejich příchod do Evropy, protože imigrace má podle něj pozitivní dopad na ekonomiku.[15]

V únoru 2017 označil Macron francouzskou koloniální minulost v Alžírsku za „zločin proti lidskosti“. Francie by se podle něho měla omluvit za „barbarské chování“ během alžírské války za nezávislost v letech 1954–1962. Tento postoj přinesl Macronovi ztrátu přízně mnoha voličů, zvláště na jihu Francie.[16]

Macron prohlásil, že pokud zvítězí v prezidentských volbách, tak se zasadí o to, aby EU přijala sankce vůči Polsku